Velkolepá podívaná se konala v jičínském Masarykově divadle, kam zavítal český zpěvák, herec a bývalý vrcholový sportovec Tomáš Klus, spolu se svým hudebním doprovodem Jiřím Kučerovským. Pokračovalo tak koncertní turné k třetímu CD s názvem RACEK.

     Kdo si představuje hodinový, kytarový, nudný koncert, toho musím vyvést z omylu. Tři hodiny dlouhé vystoupení obsahovalo odhadem půl hodiny vážnosti, a dvě a půl hodiny smíchu. Tomáš ukázal, že je nejen skvělý zpěvák a kytarista, ale i herec a bavič. Po celou dobu byl v pozoru a sebemenší změny v publiku (o)komentoval. Do svého vystoupení zakomponoval „zamyšlení“ a hosta – Petra Škodu, jehož úkolem bylo ,,mlátit do bedny“.

     Zajímavá byla taktéž projekce za zády účinkujících, kde se střídaly fotografie T. Kluse, jeho týmu, ale především fanoušků vyfocených před koncertem. Když paní, dohlížející na klid v sále,  napomínala pana v přední řadě, že fotografování je zakázáno, tak se J. Kučerovský zeptal, co mu povídala, paní nereagovala a T. Klus si pohotově odpověděl: „To bylo určitě něco o nás“.  Zastavil se i u politických a sportovních témat.

     Když byla po třech hodinách ohlášena poslední píseň (Marie), začala se vám hlavou honit myšlenka, to už je konec? Nebyl, Tomáš s Jiřím sklidili takový úspěch, jakým je stojící a tleskající publikum. Celé Masarykovo divadlo stálo na nohou a dožadovalo se přídavku, který přišel.  Po koncertu následovala autogramiáda, kde měl každý možnost s těmito umělci s úsměvem na tváři prohodit alespoň pár slov.

     Není divu, že tento talentovaný umělec získal cenu Anděl, nejen za zpěváka roku, ale i za nejprodávanější desku roku, v anketě Týtý objev roku a 2. místo v kategorii zpěvák roku (hned za Karlem Gottem). Třeba se příští rok proklusá i před samotného mistra.

Veronika Kracíková, 2.A