Když nastávají prázdniny, je jasné, že přijde i den, kdy budeme opět muset zasednout do školních lavic, bohužel.

Rok od roku se mi zdá, že ty prázdniny utíkají rychleji a rychleji. Pak se člověk ani nestačí rozkoukat a už je zase neděle před školním dnem – pondělí, které bývá pro nás studenty nejhorším dnem, jelikož je to den po víkendu/prázdninách, kdy bychom nejradši měli ještě volno (ostatně volno bychom chtěli stále, že J ). Ovšem není snadné po 2 týdnech flákání, jedení cukroví, užívání si dárečků,… zase zvyknout na ranní budíček, dopravit se do školy ještě za tmy nyní a odsedět si tam těch „pár“ hodin (samozřejmě se nám to zdá občas jako věčnost).

Ve škole nastává ta povánoční atmosféra, kdy všichni přicházejí v novém oblečení, které jim nadělil Ježíšek. Všichni jsou jako vyměnění. Odpočatí, avšak někteří otráveni, že musí zase do školy. První školní den v novém roce probíhá stále stejně. Kamarádi a kamarádky si k sobě rychle sedají a vypráví si, co zažili nového, co dostali (když to ovšem už neví půlka školy z jejich facebooku), no a najednou zvoní a přichází nikdy nekončící první hodina v novém roce.

Autor: Lucie Slivová