Často všude možně čteme fráze jako „Dnešní společnost zabila mládež“. Ale co si ve skutečnosti většina z nás neuvědomuje? Ta společnost jsme my.
Donutil vás někdy někdo k pocitům, které vás nutí přemýšlet, jestli s vámi není něco špatně, jestli vůbec patříte do tého společnosti? Nebo jestli si vůbec zasloužíte, aby se o vás někdo zajímal? A nebo jste snad vy, někdy ubližovali komukoli jinému. Uráželi ho slovně nebo dokonce fyzicky týrali? No, najděte si čas a přečtěte si tuto definici:
„Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit „
V dnešní době přijde skoro každému v podstatě „přirozené“ dodat do každé věty nějaké sprosté slovo a kolikrát slýcháme, jak se někteří jedinci takto oslovují a přijde jim to jako veliká sranda.
Co nám ale nedochází je, že lidská psychika, je něco dokonale nepochopitelného. A co jednomu přijde jako nevinný žert, druhý považuje jako urážku a stráví třeba celý den oplakáváním jednoho jediného slůvka, které slyšel od „kamaráda“.
Výzkum v rámci projektu Minimalizace šikany z roku 2005 ukázal, že:
- ·40 % žáků na školách bylo šikanováno
- ·Přes 44 % dětí se stalo svědkem šikany
- ·Nejčastější formou šikany je posmívání, pomluvy a nadávky
- ·Fyzickou šikanou trpí nejméně každý 10. šikanovaný
- ·21% dětí je šikanováno každý den, 25% každý týden, 22% zhruba jednou měsíčně a 31% nejméně jednou za rok
- ·Nejčastěji je agresor jeden (34%) či dva (24%)
- ·Častěji šikanují chlapci (68%) než dívky (20%)
- ·Nejčastěji šikanovanému pomohla třídní učitelka či kamarádi (shodně 25%), pomoc rodičů přišla v 12%, ve 21% nepomohl nikdo
- ·Šikanovaní žáci se nejčastěji svěřují kamarádům (45%) a rodičům (39%)
Bible mluví o šikaně jasně. V evangeliu Matouše Ježíš shrnuje celé své poselství dvěma přikázáními. Jedno z nich jednoznačně uvádí, že bychom měli milovat naše bližní, stejně tak, jako milujeme sebe.
Pokud jste s kamarády zvyklí, oslovovat se různými názvy a nevadí vám různé narážky, to je v pořádku. Ale všimněte si výrazu člověka, o kterém prohlásíte, že „není cool“. Všímejte si víc. Když si potají s kamarády povídáte o „tom vedle“ a přemýšlíte „co to má zas na sobě“ zkuste se vžít do jeho situace. Představte si, že žijete na okraji společnosti a každý na vás kouká skrz prsty. A to vše jen proto, že si ostatní myslí, že nejste dost cool na to, aby vás poznali skutečně. My to tak možná necítíme, ale ti lidé mají většinou následky do budoucího života. Každé nové seznámení, je pro ně nadlidský úkol, důvěra je pro ně téměř cizí slovo. Často si myslí, že si nic dobrého nezaslouží a sklouznou k zoufalým činům, jako je sebepoškozování nebo mají dokonce sebevražedné sklony.
Takoví lidé nejsou divní nebo nenormální. Jsou normální jako každý z nás, proto se nebojte je na chodbě ve škole pozdravit, nebojte se v autobuse přisednout k někomu, kdo opakovaně sedí sám. Nic špatného z toho vzejít nemůže. Naopak, třeba se dostaví i takový bonus v podobě dokonalého přátelství, za který budete vděčni do konce života.
Na závěr, bych chtěla jen přiložit odkaz na stránku, na které najdete zpověď konkrétní osoby, která se stala obětí šikany. Třeba někomu pomůže, vžít se do situace.
http://www.zpovedka.cz/001147.php
Autor: Aneta Mauerová