Martin Škoda je kluk, jak on sám uvádí hned v úvodu své kuchařky Škoda nevařit, který je nadšený z dobrého a kvalitního jídla. Rád jeho prostřednictvím dělá radost sobě i ostatním. Gastronomie je jeho příjemnou součástí života již několik let. Nedávno získal prestižní cenu v soutěži Gourmand World Cookbook Awards. Jak vypadaly jeho začátky a co má v plánu do budoucnosti? I na to jsem se samozřejmě nezapomněla zeptat.

Jak vznikl nápad napsat kuchařku v sedmnácti letech? Přeci jsi nemohl jen tak vstát a říci si, vydám vlastní kuchařku.
První nápad přišel ve skutečnosti už o něco dříve, ale tehdy jsem to nakonec zavrhnul. Když jsem se však k té myšlence vrátil, měl jsem pocit, že jsem zase v jiné pozici a celkově toho vím o dost víc, takže jsem se pokusil kontaktovat nakladatelství. Samozřejmě jsem tehdy netušil, jak to dopadne. Proč to však nevyzkoušet? Vždycky říkám, že když chce člověk něco změnit, musí začít sám u sebe a ne jen všechno komentovat a dělat, že tomu rozumí, a proto jsem se rozhodnul zkusit něco zlepšit právě touto cestou. Naštěstí v nakladatelství projevili zájem téměř okamžitě.

Kdo Ti pomáhal dostat se tam, kde jsi?
Myslím si, že by se to dalo rozdělit na takové tři skupiny. V první je určitě moje rodina a přátelé, kteří tvořili tolik důležitou oporu. Druhou skupinu zase tvoří tým, který se podílel na tvorbě kuchařky a další lidé, se kterými jsem díky procesu přípravy spolupracoval nebo spolupracuji. Díky nim jsem totiž mohl získat spoustu nových zkušeností a postřehů, ze kterých budu čerpat ještě dlouho a bez kterých bych nikdy nebyl tam, kde jsem.  No a třetí skupina by možná mohla patřit právě mojí chuti učit se novým věcem a snaze dosáhnout toho, pro co se rozhodnu, jak nejlépe to jen jde.

Tvá kuchařka, jak napovídá název, je plná hudby. Podle čeho jsi vybíral písničku k danému receptu?
Neměl jsem na to jeden konkrétní recept, ale u každé kapitoly to bylo trochu jiné. Třeba v „Made in Czech“ jsou pouze čeští interpreti, kteří mi nějak k danému jídlu ladili. Na druhou stranu v kapitole „Na stres a kocovinu“ jsem pro změnu volil kapely s negativnějšími texty, které vypovídají o stavu, ve kterém se každý z nás v dané situaci může nacházet.

Kde bereš nápady na vylepšování již několikrát vylepšovaných receptů?
Tohle se opět nedá přesně určit, jelikož občas mě něco napadne úplně náhodou, jindy se mi třeba vybaví určitá fotka jídla a na základě toho pak tvořím. Někdy se zase nechám inspirovat historií nebo tím, o co si daná surovina řekne.

Ve své knize se zmiňuješ o Kanadě, Španělsku a Velké Británii. Lákají Tě také jiné země?
No jasně! Už delší dobu se chystám například do Berlína. To je teď pro mě číslo jedna, kam se musím podívat. V plánu bych měl i Itálii a v delším horizontu bych opravdu rád zavítal do Japonska. Ale to hlavní, což jsou v tomhle případě peníze a čas, moje plány docela omezují. I když ten Berlín vypadá celkem reálně, zvlášť když bych tam měl ubytování u kamarádky.

Nedávno jsi byl v Paříži oceněn v celosvětové prestižní soutěži Gourmand World Cookbook Awards 2012, v kategorii First Cookbook. Musel to být neuvěřitelný zážitek. Jak jsi to prožíval?
Upřímně, jel jsem tam již zcela spokojený s tím, že už se může stát jen překvapení. Byl to pro mě obrovský úspěch se na takové místo vůbec podívat. Když si uvědomím, že někdy před rokem jsem stál na zahradě, fotil jídla, bál se toho, aby nepřišla bouřka a já nemusel začít znova, a teď jsem byl ve společnosti těch nejlepších na světě, navíc jako kuchař-amatér, bylo to spíš jako trochu nepochopitelný sen. Samotné vyhlašování pak už bylo pouze o štěstí, takže to mohlo dopadnout lépe i hůře. Já měl letos tedy štěstí asi velký nadbytek, a tak jsem se umístil tak, jak jsem se umístil. Zároveň věřím, že všem dnům nemusí být konec. Přeci jenom jsem stále celkem na začátku.

Čekal jsi takové ohlasy, když Škoda nevařit spatřila světlo světa?
Nečekal. Věřil jsem, že nějaký zájem to vzbudí, ale zároveň jsem do toho šel zcela s pokorou, takže to, co se po vydání stalo, bylo opět něco úžasného! Nemyslím tím tolik, že o knížce psali skoro všude a já dělal několik rozhovorů denně, ale spíše to, že jsem snad vzbudil trochu větší zájem mladých lidí o vaření. A právě jejich následné reakce, stejně tak jako i ty od ostatních mi udělaly tu největší radost, protože jsem viděl, že to co jsem dělal, mělo nějaký smysl a snad i funguje!

Odrazuje Tě zájem médií od vaření nebo Tě naopak motivuje?
Asi ani jedno – je to prostě fakt. Na druhou stranu, nebýt medií, spousta lidí o knížce neví. Když se snažíš prosadit nějakou myšlenku, kterou chceš dostat mezi co nejvíce lidí, bez medií to dnes nejde. Jsem rád, že do mě zatím neryje bulvár, i když ono by mi to vlastně bylo úplně jedno i tak, protože si těchto věcí vůbec nevšímám a jejich reakce mě nijak nedeprimují, ale naopak mě spíše posilují v tom, co dělám.

Určitě Tě motivuje zájem fanoušků. Jak bereš jejich povzbuzování? Setkal ses někdy i se záporným hodnocením?
Máš pravdu! A téhle podpory si opravdu vážím. Nevím, zda je nazývat fanoušky, možná spíše jako lidmi, kterým se líbí moje myšlenka a mají pocit, že by mě v tom chtěli podpořit a nebo se sami nějak zapojit a začít vařit. Samozřejmě i negativní hodnocení se občas objevuje a jsem rád i za něj. Pokud je to tedy nějak přínosná kritika, snažím se z ní poučit a posunout se díky tomu někam dál. Když je to jen nějaký výkřik do tmy, neřeším to, ale jen se občas třeba hezky pobavím.

Má přezdívaný český Jamie Oliver nějaký svůj oblíbený recept či pokrm?
Má, ale je jich opravdu hodně. Spíše jsem se naučil říkat, že se jím stává každý takový, který mě něčím zaujme a baví. Takže když někdy ochutnám něco nového a chutná mi to, automaticky se takové jídlo stává mým oblíbeným. Má to jen jednu nevýhodu, a to že některé ze svých oblíbených jídel si dám třeba jen jednou za život.

Jak vůbec bereš tohle oslovování?
Dobrá otázka. Chápu, že je to fakt, který si novináři zautomatizovali, ale já se jako český Jamie Oliver neberu. Nechci být jeho kopie, chci jít svou cestou, která se někdy z tou jeho může potkat. Je to osoba, kterou respektuji a která mě inspirovala, ale tím to končí. A hlavně Jamie Oliver je tím, co dokázal a kolik toho ví, o několik tříd jinde než já, takže je to pro mě spíš velká pochvala, když mě tak někdo označí. A takové pochvaly si samozřejmě vážím. 

Vaříš doma hodně nebo jen tak příležitostně?
Snažím se vařit, jak jen je to možné. Bohužel studuju v jiném v městě, než kde bydlím. Mám také dost aktivit a den má pouze 24 hodin. Někdy tedy musím „vařit“ jen v hlavě.

Jak tuhle zálibu zvládáš se školou?
Zatím to jde a chci, aby to tak i bylo vždycky. Je ale pravda, že je to občas docela velký punk a stíhání hodin a různých aktivit celkem adrenalin. Počítám ale s tím, že pokud se rozjede tvorba pořadu, budu to muset řešit trochu jinak.

Plánuješ vydat další úspěšnou kuchařku?
Ano, myslím, že by se to povést mohlo, ale mluvím o delším horizontu. Teď je pro nás prioritou ten TV pořad. No a další kuchařka by mohla vyjít třeba až spolu s ním. 

Dá se tedy říci, že vaření je Tvůj koníček. Máš i jiné zájmy?
Zatím stále ano. I když už začal trochu přerůstat normální rozměry hobby. Chci se gastronomii věnovat i dál, ale zároveň mám mnoho dalších zájmů od designu, přes architekturu, cestování, jazyky až po hudbu a fotografování. Takže ve volném čase se snažím věnovat i jim, ale samozřejmě že gastronomie má přednost. 

Nakonec jedna tradiční otázka. Co by si chtěl vzkázat našim čtenářům?
Že je všechny zdravím a přeju pěkný den! A že když si ho zpříjemní nějakým dobrým jídlem, nebo si dokonce i něco sami uvaří, budu jedině rád. Pokud ne, nic neděje. Hlavně ať se mají fajn!

Autor: Veronika Kracíková