Také obdivujete lidi, kteří se nebojí navštěvovat cizí země na vlastní pěst? Znám člověka, který je určitě jedním z největších dobrodruhů. Vychutnává život na plno a nedokáže si představit den bez smíchu. Pojďme se si ho představit blíže!

Co je pro tebe hlavní důvod, proč cestovat sama a ne s nějakou cestovní kanceláří?

Tak hlavním důvodem jsou peníze (je to mnohdy levnější) a získání nových zkušeností. Když jedu s CK, tak o tom místě, kam se chystám, nevím skoro nic a ani si to tolik neužiju. Ale když jedu sama, musím si to všechno naplánovat, sama si zjistit potřebné informace a hlavně získám novou zkušenost, jak se domluvit v cizině a neztratit se.

Kde bereš na takové cesty peníze? Podporují tě rodiče?

Mamka mě v cestování podporuje. Občas mi pomůže sehnat nějakou levnější letenku, ale tím to končí. Na veškeré cestování si musím vydělat převážně sama a to díky brigádám, z toho důvodu moje jediné přání k Vánocům, narozeninám i svátku bývá dostat nějaké penízky na cesty.

Jakou zemi jsi navštívila naposledy? Co ti tato návštěva přinesla? Můžeš se s námi podělit o nějaký zážitek?

Tak poslední byla Itálie, konkrétně Řím a blízké okolí. Vzhledem k tomu, že jsem tam byla částečně na studijním pobytu italštiny, tak jeden z největších zážitků bylo už jen to, jak mile nás přijali ve škole. S naší učitelkou jsme měly výborný vztah, což trvá do teď, z toho mám asi tak největší radost. Super je, že jsme i teď se všemi, které jsme tam potkali, v kontaktu.

Bydleli jsme zde v rodině, proto dalším zážitkem bylo poznat život přímo v italské rodině, jejich zvyky a tak. Nebo hned první večer – taxikář nás měl vyzvednout na letišti, ale nemohli jsme se najít. Za chvíli nás objevil, zeptal se, jestli umíme anglicky. Řekl, že on moc neumí, ale přitom hned po nastartování auta spustil a mluvil celých 40 km!

I další zážitky se týkaly dopravy, hlavně v MHD, protože v je v ní hrozný zmatek. Například v Paříži jsme se v MHD vyznaly bez problémů a nestalo se, že bychom jely špatně. Ale tady to bylo o dost náročnější už jen v tom, jakou jízdenku si koupit a tak.

Bála ses někdy na svých cestách?

To rozhodně. Pravidelně před cestou dělám hrdinku, ale ve skutečnosti mám ze všeho obavy už měsíc dopředu. Hlavně poslední výprava byla dost riskantní v tom, že jsme tam vlastně jely jen dva a předem jsem organizovala a plánovala všechno jenom já, takže představa, že někde něco nevyjde, něco se nám stane, ta mě děsila dost. Ale je to jen taková předcestovní horečka. Ve skutečnosti nikdy svého odhodlání vyrazit pryč nelituji.

A nakonec – co bys vzkázala těm, kteří třeba uvažují někam takhle vyjet?

Ať o tom jenom neuvažují, příliš nemluví a opravdu jedou! V těchto letech je na to ten správný čas. Jakmile to začnete odkládat, nedostanete se k tomu už pravděpodobně nikdy. A podle mě mám díky těmto zážitkům už teď na co vzpomínat snad až do konce života. Jak se říká, stačí chtít. Každý ale musí počítat s tím, že hned první cesta se nemusí vydařit se vším všudy, ale přesto to všechno má něco do sebe.

Děkuji za tvůj čas!

Martina Víchová, 4.A

(Článek byl publikován v prosinci 2011 ve druhém čísle School Times školního roku 2011/12)