Každý z nás má svůj vlastní způsob, jak utéct od reality. Někteří sportem, jiní prostřednictvím kamarádů či rodiny a narazíme i na takové, kteří k tomu využívají umění. Poslouchání hudby, zpěv, hraní na nějaký hudební nástroj, psaní básní – najde se hodně způsobů. Našli jsme jednoho člověka, který si vybral právě umění. Michaela Maderová nám vysvětlí, co pro ni znamená malování.

Kde, kdy a jak jsi přišla k malování? Někdo tě k tomu vedl nebo jsi tomu přišla sama na chuť?
Ráda jsem malovala už jako malá a tak mě mamka přihlásila do ZUŠky. Kam sem chodila od první třídy až do 9 třídy, kdy jsem absolvovala. Rodiče mě v tomto směru podporovali. Stejně jako já si přáli, abych chodila na uměleckou školu, ale mé plány se změnily.

Co přesně ti tato činnost přináší?
Malování mi umožňuje vyjádřit mé pocity. Stačí vzít tužku a papír a jen malovat. Je to jen na mně, co budu malovat, jaké barvy si zvolím. Ocitám se ve svém vlastním světě, kde nejsou problémy a starosti. Malování mi přináší radost, pocit štěstí a jinačí formu relaxace.

Myslíš, že v tom budeš v budoucnosti stále pokračovat?
Určitě, mým snem není být ekonom. Chtěla bych jít na uměleckou vysokou. Nejspíš dějiny umění.

Nepřemýšlela jsi někdy o umělecké škole?
Už v 9. třídě když sem si vybírala střední školu. Zkusila jsem talentové zkoušky do Hradce Králové na design nábytku a interiérů. Ale konkurence byla příliš vysoká. Potom bych ráda chodila na uměleckou vysokou.

Existuje něco určitého, co kreslíš nejraději nebo nejčastěji?
Nejradši kreslím obrazy pro své přátele. Ať se jedná o cokoliv. Je to pro mě určitá výzva. Nemám nic určitého, co kreslím nejčastěji.

Doporučila bys ostatním, aby malování zkusili také?
Určitě! Každý umí malovat, i když si to zrovna o sobě nemyslí. Je to jen na vás, jak budete svůj talent rozvíjet. Taky jsem začínala malováním smajlíků a panáčků na okraje sešitů a učebnic.

Autor: Aneta Mauerová