Pro začátek, buďme k sobě upřímní a přiznejme si, že každý z nás měl někdy den, kdy musel dostat zápal švindlu, aby se vyhnul docházky do školy. Ať už z důvodů osobních či jiných. Ale je férové tento zápal švindlu praktikovat každý týden?

Denně slýcháváme ve škole, že máme hrozně vysokou absenci. Stále chybíme a pomalu abychom si snad zajistili dálkové studium. Jsme třída, ale proč se křičí opravdu na všechny? Kde je spravedlnost? Mnoho lidí chodí do školy s rýmou, bolestí v krku, břicha, teplotou atd., jen aby nezameškali učivo a pak to akorát odskákají za ty „těžce nemocné“?

Pár lidí prostě do školy nechodí, do slova na ni kašlou a právě za ně to odnášíme. To MY to posloucháme, jak jsme hrozní, protože ONI tu zase nejsou! Já si myslím, že by se měl zařídit speciální seznam, pro které lidi bude platit jiné pravidlo.

Není přeci možné, aby člověk chyběl téměř každý týden a prošlo mu to. Dopíše si testy a má vystaráno. ALE! Samozřejmě si před testem zjistí, z čeho přesně byl a nadiktuje si u učitele termín, kdy si to ráčí dopsat. A když si pak nějaký student jen dopisuje ty testy a píše jen pár z nich s celou třídou, už mi to opravdu přijde jako vrchol vyčůranosti. Ovšem co s tím naděláme? Chápu, že jednou za čas každého postihne nějaká nemoc, ale netvrďte mi, že jste nemocní každý týden tak závažně, když pak ty určité lidi potkáváme venku s úsměvem na rtech z toho, že nechodí do školy.

A co si myslíte vy, je vůbec pochopitelný tento způsob „docházky“?

Autor: Lucie Slivová